Logo kniha Hodinky

Miniseriál

Příběh za příběhem

4. díl - Vzdáme to
Doba čtení:
6 minut, 30 vteřin

Ach. Ten sladký pocit, když držíte v rukou výsledek něčeho, na čem jste strávili poslední rok a půl života.

Spisovatelka Veronika Jonešová s knihou Hodinky

Celý následující den po přivezení knih z tiskárny jsem prožila tak, že jsem knížku očmuchávala, fotila ji a celou si ji přečetla. Byla jsem nadšená. Knížka je přesně taková, jakou jsem si ji vysnila a těšila se, až ji pošleme prvním čtenářům.

Kromě odeslání povinných výtisků do určitých knihoven po celé České republice, jsme odesílali jako první výtisky přispěvatelům na Hithitu. Ve Dvoře Králové nad Labem jsme měli domluveno, že nám budou knihu prodávat v knihkupectví U Veselých, v informačním centru a v knihovně. Měli jsme spuštěný i vlastní e-shop a připravovali se na tři knižní veletrhy a křest.

Knížky postupně, ale pomalu, ubývaly a my vyrazili na veletrh Svět knihy, který se konal v Plzni. Vedle obřích nakladatelských koutů jsme se s naším stolečkem metr na metr hrdě postavili do uličky, do které skoro nikdo nechodil.

Ale když někdo přišel, můžu vám říct, to byl pocit!

Když jsem podepisovala první prodanou knížku, klepaly se mi ruce a nevěděla jsem, jak se vlastně jmenuju.

Musím říct, že milejší a přívětivější uvítání do knižního světa jsem si ani nemohla přát. Bála jsem se, ne že ne. Naštěstí strach a nervozita postupně mizely s každým dalším mile komunikujícím návštěvníkem veletrhu nebo s okolními prodejci knih.

Zkušenost v Plzni byla úplně tou první na knižním trhu. Člověk nasával, jak ostatní nakladatelství fungují, co lidé kupují, ale hlavně jak na naši knihu reagují. A postupně jsme zjišťovali, jak je těžké v jedné nebo pár minutách představit knihu Hodinky.

Jak rychle popsat 50.000 slov a nebýt povrchní? 50.000 slov, která jen ve svém celku mají ten správný smysl.

Chcete říct o příběhu všechno, ale jak v tak krátké době? Jak popsat 250 stran, které rok píšete, dumáte nad každým souvětím, slovem, nad každou čárkou, aby čtenářův požitek byl co nejpříjemnější a aby ho příběh pohladil po duši.

Tyto otázky nejsou řečnické. Na internetu za nás už teď mluví nádherné recenze spokojených čtenářů, ale jak nepovrchně pro-dávat obsah knihy z očí do očí během pár minut? To doteď nevíme.

Pokud víte Vy, prosím, napište nám! 

Kniha Hodinky v Havlíčkově Brodě
29. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě (2019)

Pokračovali jsme dál. Ve stejném, ale o něco rodinnějším duchu se nesl i knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. Vesele jsme prodávali a seznamovali se s dalšími knihkupci a spisovateli, kteří na akci zavítali. Velkou radost nám přineslo seznámení s Lenkou Pastorčákovou, spisovatelkou, bývalou mluvčí ZOO Praha a bývalou mluvčí kandidáta na prezidenta pana Jiřího Drahoše. Lenka souhlasila, že s námi pokřtí knihu Hodinky a stane se tak naší kmotrou.

Křest knihy Hodinky
Okamžik po pokřtění knihy Hodinky.

Když jsme vyslali do světa informaci, že se bude v knihovně konat křest knihy, čekali jsme vlažný zájem. Ale nečekali jsme, že společenské prostory naší knihovny budou praskat ve švech. Paní ředitelka knihovny hlásala, že naposledy tam byl takový nápor, když knihovnu navštívil pan spisovatel Viewegh.

V tyto momenty Vám chce radostí puknout srdce a tréma Vás nutí k rychlému úprku. To jsou jedny z nejvíce ambivalentních pocitů, jaké jsem kdy zažila.

Při této příležitosti dokonce i rodina a blízcí přátelé začali věřit, že to, co s knihou vytváříme, myslíme opravdu vážně. Že to není jen chvilkový rozmar.

Ono občas přesvědčit o něčem blízkého člověka je těžší než kohokoliv cizího. Blízký Vás má často zaškatulkovaného a myslí si, že Vás přece zná. Vždyť jste dělali atletiku, a teď chcete psát?

Nevidí ale ty tisíce hodin strávených v příbězích knih ani stovky popsaných stran v tajných denících… 

Ke konci roku 2019 jsme ještě navštívili další 2 veletrhy, jeden knižní v Lysé nad Labem
a poslední Vánoční veletrh v Praze na výstavišti v Letňanech.

Rok 2020

Přemítali jsme, co se nám za rok 2019 povedlo, co jsme zvládli, ale také co by šlo udělat lépe a co nás v roce 2020 čeká. Naše ekonomická bilance byla rovna nule. Jestli je to pozitivní? Možná ano, možná ne. Po sečtení příjmů a výdajů jsme zjistili, že finanční odměna za všechnu tu práci, psaní, editování, korekce, křest, veletrhy, ale hlavně za všechen ten čas dvou lidí, je nula.

Prodali jsme necelých 500 knih. Téměř polovinu našeho prvního nákladu. Možná by nás vyšlo lépe, kdybychom je rozdali. Věděli jsme, že pokud s druhou polovinou nebudeme v kladných číslech, naše cesta skončí.

Naivně jsme doufali, že si lidé o knížce budou vyprávět, a začne se prodávat sama. Jak asi už tušíte, nezačala.

Kdybychom naši cestu s knihou dělali pouze pro peníze, těžko bychom měli motivaci pokračovat dál. Hlavou se nám honily myšlenky, že nejsme dost dobří a knižní trh o můj příběh zkrátka nestojí. Alespoň jsme to zkusili. Je to škoda, ale dali jsme do toho všechno, co jsme v tu chvíli uměli. Chtěla jsem napsat i druhý a třetí díl, ale s těmito výsledky by to nemělo budoucnost...

Naštěstí jste tu byli i Vy, nadšení a vděční čtenáři.

Vaše milé reakce na knihu nás přesvědčovaly, že není špatná. Právě naopak. Četli ji lidé, kteří mají načteno mnohem víc jak já, lidé, pro které je literatura jejich životem, a dokonce i někteří spisovatelé. I jejich zpětné vazby byly neuvěřitelně motivující a milé.

S příchodem jara jsme s odstupem a nadhledem začali pátrat po dalších možnostech. Nechtěli jsme se vzdát. Stále jsme věřili. Po důkladném zvážení všech našich reálných i nereálných možností nám největší logiku dával prodej přes internet. Tuto predikci nám, a vlastně i celému světu, potvrdila celosvětová pandemie.

Víno na Malaze
Plánování se španělským červeným nám šlo lépe. O to hůř se dostávalo v začátcích pandemie zpět do ČR.

Vyhovovalo nám, že už jsme měli webovky. Bohužel na nich ale nefungovaly prodeje. Zakoupili jsme si tedy kurz on-line marketingu. Proseděli u něj několik desítek dlouhých hodin, plnili jsme poctivě všechny úkoly a postupně se jím prokousali až do zdárného konce. Některé oblasti marketingu jsme si doplňovali i z jiných zdrojů, vše se snažili vstřebat a najít si nám sympatickou a proveditelnou verzi fungování v divokých vodách internetu. S know-how, které jsme získali, jsme začali přebudovávat naše webové stránky a pustili se do tajů internetové reklamy.

Než bylo vše hotovo, uplynulo 10 měsíců, téměř bez prodejů.

Koncentrovali jsme se ale na jedno. Internetový marketing. Začátkem listopadu přišel ten okamžik, který měl rozhodnout. Z tlačítka „Zveřejnit reklamu“ jsme měli veliký respekt. Věděli jsme, že pokud reklama nebude fungovat teď před Vánoci, tak už asi nikdy.

První týden - NIC.

Polkli jsme hořkou slinu, reklamu trochu upravili, a ještě více do ní zainvestovali. Opět nás držela pouze naděje a víra.

Druhý týden už o knihu Hodinky projevilo pár čtenářů zájem. Další týden ještě víc. Poptávka, skvělá zpětná vazba a motivace postupně každým dnem rostly a rostly. Že bychom našli správnou a fungující cestu? Byli jsme nervózní a já se upřímně strachovala z každé nové recenze, protože každý si pod reklamu dnes může napsat, co chce, inkognito, bez následků. Ale víte co?

Ta vlna úžasných komentářů nás smetla způsobem, který jsme nečekali.

Mysleli jsme, že nadšení po Vánocích opadne. Ale ani ne dva týdny po svátcích, 5. ledna 2021 jsme měli vyprodáno. Během 2 měsíců se nám podařilo prodat stejné množství knih jako za předchozích 18 měsíců. Což jsme nečekali. Mezi svátky jsme tušili, že v lednu již nebudeme mít co prodávat, rozbili jsme prasátka a nechali udělat dotisk, tentokrát už ve větším počtu.

Během čekání na dotisk jsme pracovali na těchto nových (už třetích) webových stránkách, které jsou zase o něco vyspělejší. Intuitivnější, přehlednější a připraveny Vás ještě lépe obsloužit a poskytnout Vám všechny informace, které potřebujete. Nám zase poskytují více času a dávají možnost se více soustředit na komunikaci s Vámi a na další tvorbu.

Proto děkujeme za každou koupenou knížku, za každou recenzi, za každou zprávu, kterou nám zasíláte. Každý den nás motivujete a ukazujete nám, že to, co děláme, má smysl. Ujišťujete nás v tom, že cesta, kterou jsme se vydali, je ta správná.

Inspirujete nás, abychom se neustále zlepšovali a díky Vám už víme, že když člověka něco opravdu baví a dělá to srdcem, měl by se tomu věnovat naplno. Investovat všechno. Do posledního dechu, do poslední koruny.

Děkujeme.

Zítra Vás čeká poslední, 5. díl z miniseriálu Příběhu za příběhem s názvem Mozaika.

A co bude jeho obsahem?

  • Poznáte nás ještě trochu hlouběji.
  • Budeme i trochu snít.
  • A dozvíte se, co plánujeme dál.

Budeme se zítra na Vás těšit! Na shledanou.

Mini-seriál dokončen z80%

Pokud Vám unikl nějaký z předchozích dílů Příběhu za příběhem, zde si jej můžete přečíst:

1. Díl - Ostrov Réunion
2. Díl - Samonákladem
3. Díl - Porod